Název

Segment - Nejsme kapela, jsme rodina

Popis

Poprvé jsem se o této partičce mladých dvacetiletých muzikantů dozvěděla z mailu, kterým mne zvali na svůj koncert do zámeckého hudebního klubu. Do té doby jsem o nějakém Segmentu neměla ani ponětí, i když kluci spolu hrají již šest let. Ano, slyšíte dobře, s menšími obměnami skupina funguje již dlouhých šest let. Hrají po celé republice, ale do Holešova zavítali až nyní. Před tím neměli v našem městě vhodné prostory k hraní, což teď v případě nového zámeckého klubu není pravda. Kapelu zakládali ještě coby žáci povinné základní školní docházky. Na koncert jsem skutečně přišla a nevěřila vlastním očím, kolik lidí na ně přišlo. Jejich vystoupení v zámeckých sklepeních strhlo v počtu návštěvníků rekord, tolik jich ještě tyto prostory za více jak pět měsíců provozu nepřitáhly. Má pozornost v tu chvíli zbystřila, uvědomila jsem si, že mám tu čest s mladou nastupující hudební generací, která to myslí opravdu vážně. Seznámila jsem se i s jejich neotřelými názory jak na hudbu, tak na život. A bylo toho tolik, že se to ani náhodou nevlezlo do krátké zprávy týkající se jejich koncertu. A tak slovo dalo slovo a vznikl tenhle článek popisující slasti a strasti mladých muzikantů v našich luzích a hájích.

Moto: Filosofie o prdeli – když vás někdo kope do prdele, tak si uvědomte, že jste pořád před ním. Autorem této myšlenky je Ivo Batoušek, jejich kamarád a hlavně frontman hudební skupiny Jumping drums z Olomouce, který se hodně zabývá filosofií. Ne jednou jim tato myšlenka dle jejích vlastních slov pomohla odrazit se ze dna.

Složením je kapela multiregionální, pět z šesti kluků je z různých koutů okresu Kroměříž a ten nejmladší z nich úplně odjinud. Z původní zakládající partičky zbyli pouze dva, Hanz Sedlář a Ivan Číhal

Právě teď
Mladých začínajících kapel je hodně. Teenageři muzicírují ze spousty důvodů, jedni chtějí přitáhnout pozornost děvčat, druzí chtějí vykřičet do světa svůj názor a další pouze rádi provětrají své hudební nástroje, zahrají si oblíbenou písničku nějakého světoznámého interpreta a tím skončí. Někdo z nich občas i vystoupí před menším či větším publikem a o jiných se svět ani nedozví. V každém městě vyrůstají jak houby po dešti. Ale stejně rychle jak vznikají, tak také zanikají a jen málokterá vydrží, natožpak se proslaví. Segment je ale jiný, Segment je o hudbě, vlastní hudbě. „Zásadně hrajeme vlastní věci, ani by nás nenapadlo interpretovat cizí myšlenky a pocity v písních někoho jiného,“ shodují se kluci svorně. Na poněkud naivní dotaz mé osoby, proč jejich písně jsou pouze v angličtině, mne mladí muzikanti rázně zchladili a zazpívali mi kousek jejich skladby ve volném překladu do češtiny, a asi tušíte, jak to dopadlo. Pravdou je, že v dnešní době, kdy angličtinu mrskají ve školkách tříleté děti, se nad tím snad nikdo ani nepozastaví. A kdyby se klukům podařilo prorazit v zahraničí, jak plánují, tím líp.
Za šest let existence má kapela na svém kontě 2 CD (Už je to tady a O pěti neznámých) ještě ve starém složení a nejnovější počin již v současném seskupení Reborn. „V případě CD Reborn jde o šest skladeb, kterými v podstatě našim fanouškům představujeme nynější osazenstvo,“ vysvětlil Ivan. „Kapelu hodně dělá zpěvák. Netvrdím, že kapela stojí a padá se zpěvákem, ale každý zpěvák je jiný a v podstatě dělá tvář kapele, takže nám připadalo fér ukázat našim posluchačům, co děláme právě teď a jaký má naše skupina právě teď sound,“ dodal Hanz.
Partička zkouší v nahrávacím studiu Pantheon v Žeranovicích. „My tam jenom nezkoušíme, my tam v podstatě žijeme. Jíme, spíme, tvoříme, zkoušíme jedině tam, je to náš druhý domov,“ prozradil Hanz. „Nejsme kapela, jsme rodina,“ doplnil Jakub Večeřa.

Wake up
Momentální prioritou Segmentu je práce na starší skladbě Wake up, kterou posluchači znají v hodně tvrdém pojetí. Hanz tuto skladbu zaranžoval pro akustické složení Segmentu, klavír, smyčcový kvintet a pěvecký sbor pod vedením sbormistryně Lenky Poláškové. „Náš zpěvák bude ještě navíc obklopen sličnými vokalistkami Veronikou Novákovou a Evou Kývalovou,“ prozradili kluci malou lahůdku, která spatří světlo světa v nejbližších týdnech. K písni bude natočen i videoklip, který mohou případní zájemci shlédnout na hudební stanici Óčko a samozřejmě na internetu.

Jedině rock´n´roll
Má naprosto nefundovaná otázka, jaký styl muziky vlastně kapela hraje, vyvolala na rtech všech přítomných úsměv. „Všichni strašně řeší hudební styly, ale nikdo nerozlišuje hudbu na dobrou a špatnou. Vždyť všechno je to jenom rock´n´roll,“ shodli se svorně všichni. Segment má všechna vystoupení vypilovaná od A do Z. Vizáž a s tím spojený make up, choreografii, řazení písní, na tom všem záleží. V živých vystoupeních je jejich síla, to je neodiskutovatelné. „Zakládáme si na celkové show a v rámci svých možností se to snažíme dělat co nejlépe. Hodně to řešíme. Mám pocit, že v České republice celkově chybí i u známých kapel dobrá show a chuť pobavit divákovo nejen ucho ale také oko, tak jak to třeba vídáme u zahraničních interpretů,“ vysvětlil Ivan. „No řekněte sami, komu by se líbil muzikál, kde herci jen stojí jako dřevo a zpívají děj? Cédéčko kapely si můžu pustit doma sám a nemusím jít na koncert,‘‘ opět si notovala celá čestice.

Bourat konvence, to nás baví
Čtyřprocentní, Emaři, zmalované huby, to vše si Segment na svou adresu už vyslech. „Reakcím typu, proboha co to máš na sobě, se jenom smějeme. Jsme rádi středem pozornosti a i špatná reklama je reklama, hlavně že se o nás mluví, ne?“ razí mladíci stejný názor. Pravdou je, že make up a barvení vlasů k hudebníkům prostě patřilo odjakživa. Vzpomeňme třeba na Elvise Preslyho, Ozzy Osbornea, Marilyna Mansona nebo třeba takový Kiss, ten dokonce cíleně na make upu postavil kariéru, a to i přesto že jejich hudba byla a je skvělá.

Situace kapel v České republice není růžová
Plány kapely jsou zcela jasné, vycestovat za hranice a pokusit se tam prorazit. „Chceme odjet pryč, protože jinde ocení talent a ne talenty (peníze, pozn. red.). Velmi rychle jsme se zorientovali, u nás to bohužel funguje tak, že vám hudební společnost nabídne sazebník a podle toho, kolik jste ochotni dát, tak na tom se projeví váš případný úspěch. My mluvíme z vlastní zkušenosti. Stalo se nám to u jedné vydavatelské firmy, kterou nebudeme jmenovat. Bohužel nejde pouze o tuto firmu, je to naprosto běžná praxe. Netvrdíme, že všude se to děje, ale rozhodně to není nic výjimečného. Podle toho také ta kultura u nás v republice vypadá,“ popsali mladí muzikanti nechutné praktiky hudebních společností. „Také nás štve ta nevraživost a závist mezi kapelami. Je už skoro nepsané pravidlo, že když máme nějaký společný koncert s jinou kapelou, tak první oslovení jiných muzikantů je ,Hej kolik stála ta tvoje kytara´. Proboha kam se podělo staré dobré ,Jak se vede´?“ neskrýval znechucení Ivan.

Kategorie a štítky

Nastavení